• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Můj pes, sedmiletý border kolie jménem Hugo, má jednu neřest. Každý večer, přesně v devět, se zhroutí na pohovku a během deseti minut je z ní koberec ze srsti. Než jsem začala řešit pet friendly interiéry s rozumem, měla jsem doma tři různé vysavače a jednu beznadějně odřenou sedačku. První lekce zněla jasně: materiál není jen o barvě, ale o struktuře, která nechytá drápky a dá se setřít vlhkým hadříkem. Nehledejte bavlnu ani len. Jděte po tkaninách s pevnou vazbou, ideálně performance velvet nebo mikrovlákno s hustým vláknem. A pokud máte možnost, objednejte si vzorník a nechte na něm psa spát týden. Uvidíte, co vydrží.

Klasický problém, se kterým se potýká každý majitel zvířete v bytě, je místo na spaní. Ne pro člověka, ale pro psa. Pokud máte malý byt, nemůžete si dovolit samostatný pelíšek o rozměrech konferenčního stolku. Tady přichází ke slovu chytrá kombinace. Pořídila jsem bed with storage, která má dole vysunovací šuplík. Do něj vejde deka a pár hraček, ale hlavně do něj Hugo rád zaleze sám. Prostor pro psa nemusí být na očích. Naopak, tmavý kout pod postelí nebo za křeslem funguje jako doupě. Ale pozor, psa, který rád okusuje rohy, žádná postel s textilním čelem. Lakované dřevo nebo kov jsou jediná cesta. Já jsem to odnesla jednou, teď už mám jen ošoupanou nohu od pohovky, kterou jsem obalila jutovým provazem. Funguje to jako škrabadlo, ale aspoň ne na nábytku.

Když k tomu přidáte ještě návštěvy, začínáte řešit kapacitu. Ložnice je malá, hosté nemají kde spát a vy nechcete, aby pes skákal na nafukovací matraci. První rok jsem měla klasickou rozkládací pohovku, která po rozložení zabrala celý obývák a pes se bál skočit na tu mezeru mezi matracemi. Teď mám pull-out sofa, což je prakticky výsuvný rám s jednou pevnou matrací. Žádné polštáře, které se večer skládají na zem. Jen vytáhnete za spodní rukojeť, a během deseti vteřin máte dvoumetrovou plochu. Pro psa ideální. Žádné díry, žádné nebezpečné pružiny. A pro mě jako hostitelku odpadá stres, jestli pes v noci shodí polštář na zem a probudí celý dům.

Největší chyba, kterou jsem udělala, byl nákup levné rozkládací pohovky s tenkou pěnou. Hugo na ní ležel, já na ní seděla, a po třech měsících byla proležená. Když už investujete do sedačky, která má sloužit zároveň jako lůžko pro lidi i pro zvíře, musíte řešit nosnost a jádro. Hledejte model s kvalitním slatted frame. Laťkový rošt pod matrací není jen výmysl výrobců. Dělá to zázraky s větráním. Pes na sobě nosí vlhkost, pach, srst. Když spí na pevné desce bez mezer, vlhkost zůstává v matraci a po dvou měsících cítíte, že něco smrdí. Laťkový rošt nechá vzduch cirkulovat. Stejně důležitý je i foam mattress s hustotou aspoň 35 kg na metr krychlový. Měkká pěna se propadne, pes si udělá důlek a vy pak spíte v prohlubni.

Samostatná kapitola je click-clack mechanismus. Dlouho jsem se bála, že je to jen módní slovo. Pak jsem ale našla pohovku, která měla kovový rám a opěradlo, které jedním pohybem sklapnete dolů. Žádné vytahování matrace. Žádný boj s polštáři. Prostě cvak a je z toho lehátko. Pro pet friendly interiéry je to skvělé, protože pes si může lehnout vedle vás bez toho, aby musel přes překážky. A když chcete během dne jen odpočívat, nemusíte nic skládat zpět. Jen opřete nohy a pes leží vedle vás na stejné úrovni. Jen pozor na výšku. Některé click-clack pohovky mají opěradlo docela nízko. Pro většího psa je to v pohodě, pro člověka při spaní už méně. Zkuste si lehnout dřív, než koupíte.

Volba potahu je u pet friendly interiéru polovina úspěchu. Velvet upholstery zní luxusně, a opravdu vypadá skvěle. Ale praktická zkušenost ukazuje, že srst na sametu drží jako přilepená. Když si na ni pes lehne, vytvoří se na látce otisk. Na druhou stranu se krásně čistí. Stačí navlhčená guma nebo vlhký hadřík, a srst zmizí. Horší je, když máte psa, který rád kouše. Sametové vlákno se dá snadno vytrhnout. Já jsem zvolila směs s polyuretanovým nástřikem, který je odolný proti skvrnám. Dcera jednou rozlila červené víno, pes to slízal, a já jen setřela hadrem. Žádná skvrna. Pokud tedy máte psa i děti, jděte do technických tkanin s povrchovou úpravou. Barvy volte tmavší, ale ne černou. Na černé je vidět každý chlup. Šedohnědá nebo antracitová je ideální kompromis.

Když už řešíte prostor, myslete i na to, kde pes tráví čas, když vy nejste doma. Mnoho psů trpí separační úzkostí a ničí nábytek. Místo abyste mu zakazovali ležet na sedačce, dejte mu tam jeho vlastní deku. Vůně po vás ho uklidní a zároveň chrání látku. Pod deku jsem dala nepromokavou podložku, kterou prodávají v obchodech pro seniory. Je to levnější než speciální chránič pohovky a funguje stejně. Pokud pes zvrací nebo se počůrá, chránič zachytí vše. Perete ho jednou týdně a sedačka zůstává jako nová. A ještě jedna věc. Kupte si váleček na chlupy. Ne ten malý na oblečení, ale velký na podlahu. A ne jeden, ale tři. Dáte jeden do obýváku, jeden do ložnice a jeden do auta. Jinak vás chlupy přemohou.

Pet friendly interiéry neznamenají rezignaci na design. Znamenají jen chytřejší volby. Místo kožené sedačky, která je sice krásná, ale pes na ni klouže a bojí se, zvolte matný mikrovlákno. Místo skleněného konferenčního stolku, na kterém je vidět každý otisk tlapky, zvolte dřevo s tvrdým lakem. A místo abyste se zlobili, že pes zase leží na té hezké dece, kupte mu jeho vlastní. Našli jsme v bazaru starou vlněnou přikrývku za padesát korun. Hugo ji miluje. Leží na ní, tahá ji po bytě, a já mám klid, že ta drahá sedačka zůstane bez škrábanců. Interiér s domácím mazlíčkem není o dokonalosti. Je o tom, aby všichni, včetně čtyřnohého člena, měli své místo, kde je dobře.